Jak to začalo...

Vážení přátelé,

zavítali jste na stránky chovatelské stanice Soft Wind z Opavy. Jmenuji se Hana Klimešová a jsem tzv. opatrovníkem - chovatelem Mainských mývalích kočiček. Celý život miluji kočky nadevše. Dětství jsem prožila v krásné přírodě na Severní Moravě. Bydlela jsem s rodiči na úplné samotě u lesa a jelikož sousedé na samotě u lesa nejsou, musela jsem si vytvořit svůj vlastní svět a zabavit se. Právě kočičí a psí společnost mi toto umožnila. Ale především ta kočičí. Doma jsem měla vždy kočky evropské, někdo by mohl říci obyčejné, ale pro mne to vždy budou kočičky Výjimečné.

S postupem času jsem zatoužila vlastnit i kočičku, která je, jak se říká, šlechtic. Ale kterou kočičku si pořídit? Je tolik různých druhů a plemen, každé je naprosto dokonalé. Proto jsem se svou rodinkou vyrazila na výlet do Ostravy na Černou louku, kde právě probíhala výstava koček. Okamžitě mne uchvátilo plemeno Mainské mývalí kočky a pochopitelně i Norské lesní kočky. Majestátnost a velikost těchto dvou plemen je úžasné. Nakonec jsem zvolila naše něžné obry z Ameriky. 

Kočičky mají svůj pokojík, do kterého mají volný vstup i výstup. V žádném případě je nedržíme v jedné místnosti. Pohybují se dle libosti a nejraději s námi koukají na televizi a odpočívají v pohodlí křesel. Často se stává, že všechna křesla jsou zabrána a my sedáme na koberci. Kočičky vypouštíme i ven, kde jsou vždy pod naším dozorem. Je to pro ně příjemná změna. Nově máme i venkovní voliérku a využití je maximální.

Koťátka žijí v naší společnosti, jsou plně zvyklá na lidi a na ostatní kočičky. Do nových domovů budou odcházet plně očkována, odčervena, kupní smlouva a průkaz původu je samozřejmostí. Rodiče jsou testování na FIV, FIP,FeLV a HCM- negativní. Součástí koupě bude i dáreček do začátku, obsahující pamlsky, hračky a další drobnosti.

Na internetu se můžete začíst do různých textů, kde je plemeno popisováno, různé rady, jak se o kočku starat, čím krmit. Objevují se i různé diskuze, která chovatelská stanice je nejlepší, která naopak nejhorší. Ovšem nic se nevyrovná osobnímu kontaktu s živou kočičkou, člověk si musí najít svůj systém. Já upřednostňuji opravdovou literaturu, která je i třeba staršího data, ale pořád aktuální.

VÁŽENÍ CHOVATELÉ - prosím, neberte mne jako svou konkurenci, jsem obyčejný člověk, který si plní sen a žije si svůj kočičí život. Nezapojuji se do veřejných debat a nikoho veřejně neosočuji z něčeho, co udělal špatně. Já sama jsem udělala také ledaco špatně, ale poučila jsem se a jsem vděčná těm, kteří mne na moje chyby upozornili a moc mi pomohli.

Velice ráda si s každým z Vás popovídám, vysvětlím, jak chov u nás doma probíhá a nemusíte být ani zájemci o koťátko. Pro mně je kočičí život vším a povídání o něm mne naplňuje a velmi baví!

Historie

Historie a charakteristika plemene MCO

Bylo toho již mnoho napsáno o historii tohoto úžasného plemene. Vtipné zkazky o tom, jak se kočka zkřížila s medvídekm mývalem, či více pravděpodobné o Marii Antoinettě nebo kpt. Thomasi Coonovi.

Marie Antoinetta, žena 18. století, milonice zvířat a koček především. Francozský dvůr miloval kočky, obzvláště ty dlouhosrsté. Při putování Antoinetty do Ameriky vzala své drahé kočky s sebou a zde se naše plemeno začalo vyvýjet. Zmiňují se Angorské a Norské lesní kočky, které se začaly křížit mezi sebou a z nich vzešla i Mainská mývalí kočka.

Ať už dala vzniknout tomuto plemeni tato legenda, či legenda o putování kapitána Thomase Coona a bujaré zábavě kočičích pasažérů, za vznik buďme milovníci těchto kočiček rádi.

Vždy jsem byla velkým zastáncem kvalitní literatury a ráda své tvrzení touto literaturou podkládám. Ovšem osobnímu kontaktu se opravdu nic nevyrovná. Tito velcí obřící vyžadují společnost, ať už lidskou, či kočičí. K mému překvapení je toto plemeno, i když je polodlouhosrsté, téměř bezúdržbové. Vyčesánání je spíše příjemný relax pro naše kočičky i pro mne. Ovšem neznamená to, že je to u každé kočičky na světě.

Úžasným se stává i to, jak dlouho tyto kočičky vydrží v kotěcím věku. Je to zhruba jedna čtvrtina jejich života. I když po různých zkušenostech a informacích je to mnohdy celý život.

Každá kočička je krásná, každé rasa oslovuje někoho jiného. Mne oslovila především velikost a majestátnost a jsem vděčná za to, že tyto šlechtice mohu mít vedle sebe.

Velice ráda si pročítám knihy, zabývající se chovem a studiem koček. Především jde o starší literaturu, která je ovšem stále aktuální. Například Jan Vařejčko se ve svém Atlasu plemen koček zmiňuje, že k domestikaci kočky došlo přibližně 4000 let př. n. l. v údolí Nilu v Egyptě. Zda li přišel člověk za kočkou nebo to bylo naopka se nedá již přesněji určit, ale převedeme li si situaci sami na sebe, je dost pravděpodobné, že to byla spíše touha člověka.

Kočka byla v Egyptě považována za posvátnou a stejně tak později i v Asii. V 11. století byla kočka rozšířena již po celé Evropě. Ovšem nedostávalo se jí takové pozornosti, jako v Egyptě. Zde byla určena k hubení škůdců.

Například v Anglii v 10. století byla kočka velmi hodnotnou a její krádež či dokonce zabití se rovněž trestaly smrtí. Ovšem ve stejné době například ve Francii byla kočka považována za spojence ďáblova a lidé ji vlastnící byli spojováni s čarodějnictvím.

Vrátíme li se zpět do Asie, dočeteme se krásnou zajímavost o proroku Mohamedovi. Ten měl kočky natolik rád, že když mu některá z nich odpočívala na místě či vedle něj, než odešel, uřízl si kus šatu. Stejným milovníkem kočkem byl i čínský filosof Konfucius.

Na americý kontinent se kočka dostala až z Evropy. Staré americké civilizace ji neznaly.